A. reviewed articles
Pavel Waisser (Univerzita Palackého v Olomouci, Filozofická fakulta)
Radek Martinek (Univerzita Hradec Králové, Pedagogická fakulta)
Dominika Medová (Univerzita Pardubice, Fakulta restaurování)
Klára Schmidtová (Univerzita Pardubice, Fakulta restaurování)
Zuzana Tomanová (Městská galerie Litomyšl)
Karol Bayer (Univerzita Pardubice, Fakulta restaurování)
Vladislava Říhová (Univerzita Pardubice, Fakulta restaurování) | Zuzana Křenková (Vysoká škola chemicko-technologická)
Stať zasazuje dochované příklady výtvarných realizací lovu na divoké prase v rámci dekorativních povrchů architektury v 16. století v českých zemích: Praha – letohrádky Belvedér a Hvězda (reliéfy a štukatury), Velké Meziříčí – Obecník (fasáda), Telč – zámek (tzv. malá hodovní síň), Přerov nad Labem – zámek (fasáda), Kratochvíle – vila (sály v přízemí) do kulturních reálií (fenomén lovu, symbolika prasete) a kontextu dobové lovecké didaktiky a obraznosti. Text je zároveň věnován životnímu jubileu prof. Petra Fidlera, který je vedle historika umění také zkušeným lovcem.
Mezi portréty duchovních v církevních sbírkách východních Čech se zachovalo i několik zajímavých obrazů ze 17. století, které připomínají významné, byť zapomenuté, soudobé osobnosti českých dějin. Portréty jsou však zajímavým dokladem proměny vnímání církevní kázně v průběhu 2. poloviny 17. století, protože v oděvu duchovních se odráží i silný vliv šlechtického odívání nebo rozmanité církevní zvyklosti. Studie analyzuje nejstarší dochované portréty kněží z církevních východních Čech, zasazuje je do širších kulturních souvislostí a upozorňuje na jejich památkovou i historickou hodnotu.
Článek vychází z teoretické části diplomové práce, která byla zpracována na Fakultě restaurování v Litomyšli v roce 2020. Podnětem pro výběr tématu transparentní rentoaláže byla praktická aplikace této metody na barokním obrazu Marie Konstancie v rámci zmíněné práce, jejímž cílem bylo v rámci rešerše literatury představit dostupné články a publikace včetně vědeckých výzkumů zaměřených na transparentní rentoaláž, a to nejenom na postupy realizované na uměleckých dílech, ale také na používané materiály a jejich vlastnosti, neboť v našem prostředí se publikované práce tímto tématem komplexně nezabývají. Zahrnuté informace lze v tuto chvíli považovat spíše za prvotní vstup do tohoto celkem komplikovaného tématu nežli za ucelenou studii.
Článek popisuje specifický typ rentoaláže malířských děl na plátně, u kterých je třeba zachovat čitelnou rubovou stranu. Jedná se o metodu transparentní rentoaláže, která se objevuje až ve 20. století, zejména ve druhé polovině, kdy dochází k jejímu značnému rozvoji v souvislosti s rozšiřující se nabídkou transparentních materiálů, tkanin i adheziv. V článku je představeno několik kombinací tkanin a adheziv používaných v praxi, postupy a způsoby jejich aplikace a v závěru je popisována transparentní rentoaláž barokního obrazu ze 17. století s nápisem na rubové straně, která byla provedena pomocí hedvábné krepeliny a adheziva BEVA 371 Film.
Článek se zabývá pravoúhlým typem obrazového rámu s oválným zrcadlem. Popisuje čtyři dochované kusy ve sbírkách zámku Jaroměřice nad Rokytnou a zkoumá rozmanitost a množství rámů ve sbírce podle dobových inventářů. Dále rámy zařazuje dle dekorativních prvků do konkrétní typologie a podle cest a uměleckých objednávek Jana Adama Questenberka do prostředí jejich vzniku. K vybranému typu rámů jsou uvedeny paralely v rámci evropských kulturních center té doby. Popsány jsou základní typy obrazových rámů 17. a 18. století z italského a francouzského prostředí, z nichž studované rámy vychází.
Článek přináší poznatky získané v rámci přípravy výstavy s názvem Příběhy z obrazů Josefa Voleského, která se uskutečnila v termínu 4. 5. – 25. 7. 2021 v Městské galerii Litomyšl. Zaměřuje se na postavu litomyšlského rodáka, akademického malíře Josefa Voleského (1895–1932), jeho studia, zahraniční studijní cesty i profesní kariéru portrétního malíře, jenž na svých obrazech zachytil podobu mnoha nejen litomyšlských měšťanů. Do širšího kontextu zasazuje působení Josefa Voleského v Litomyšli, kde se podílel na skupinových výstavách a v roce 1926 stál u otevření Městské obrazárny, na jejíchž základech vyrostla současná Městská galerie Litomyšl.