A. Recenzovaná část
Petr Horák (Univerzita Pardubice, Fakulta restaurování)
Patrik Farkaš (Univerzita Palackého v Olomouci, Filozofická fakulta, Katedra dějin umění)
Tereza Kasalová (Univerzita Palackého v Olomouci, Filozofická fakulta, Katedra dějin umění)
Adéla Škrabalová (Univerzita Pardubice, Fakulta restaurování)
Marianna Gluštíková (Univerzita Pardubice, Fakulta restaurování)
Jan Vojtěchovský (Univerzita Pardubice, Fakulta restaurování)
Petra Hečková (Univerzita Pardubice, Fakulta restaurování)
Po představení problematiky kolísavého zájmu o různé uměleckohistorické epochy dokládá článek nutnost věnovat se v současnosti umění 50.–80. let, neboť řada důležitých údajů z této doby není podložena prameny a zůstává jen ve vzpomínkách žijících pamětníků. Dále je na příkladu vybraných děl českého výtvarného umění dané doby ve veřejném prostoru dnešního Kraje Vysočina jako na modelových příkladech věnována pozornost rozličným osudům, jež tyto realizace potkal po roce 1989: transfer (mj. díla Romana Podrázského, Dany Markové a Jana Kodeta v Jihlavě, Břetislava Bendy ve Ždírci nad Doubravou, Josefa Malejovského v Lipnici nad Sázavou, Štěpána Kotrby ve Světlé nad Sázavou nebo Jana Habarty ve Velkém Meziříčí), koroze / vandalismus (socha Karla Hyliše a mozaika Miroslava Rybičky v Havlíčkově Brodě), konverze (plastika Rostislava Magniho v Telči), Adaptace (dílo Miroslava Chaloupky v Havlíčkově Brodě) a konečně demolice (mj. socha Karla Hyliše v Havlíčkově Brodě).
Vídeňská akademie a její umělci výrazně formovali styl maďarského umění 18. století. Krajinomalba nebyla výjimkou. Původně odmítavý přístup Císařsko královské akademie ke krajině jako samostatnému malířskému tématu byl kompenzován ustavením Rytecké akademie J. M. Schutzera (1766), kde našla své místo i výuka krajinomalby. Brzy po ustavení této inovativní třídy zde našel jako učitel místo J. Ch. Brand. Výuka byla do jisté míry realizována i přímou zkušeností z exteriérů. Brandovy výukové metody a jeho dílo v historii středoevropského umění zaujímají důležité místo. Počátky malířovy profesionální dráhy a některá z jeho nejdůležitějších děl jsou svázána se západní částí současného Slovenska, kde se uskutečňovaly i exkurze Brandových studentů z kresby krajin.
Tématem článku je bronzová manýristická mříž v kapli sv. Stanislava v katedrále sv. Václava v Olomouci, která je unikátním příkladem kovoliteckého umění na Moravě zejména díky velkému množství figurálních reliéfů. Úvod je věnován objasnění kulturní a politické situace v Olomouci a okolí v 16. století, kdy byla situace zvláště ovlivněná Tridentským koncilem a disputacemi mezi katolíky a protestanty. Hlavním katolickým vůdcem na Moravě byl v této době biskup Stanislav II. Pavlovský, schopný politik a objednavatel umění. Hlavní pozornost je poté věnována popisu mříže a jejích reliéfů a novým aspektům bádání – identifikaci ikonografických témat a grafických předloh Virgila Solise a Mathiase Greutera, stejně jako možné provenienci mříže.
Článek prezentuje výsledky restaurování dvou nástěnných maleb na klenbě a vítězném oblouku a s nimi souvisejících nápisů v kapli sv. Václava v kostele Nanebevzetí Panny Marie v Klokotech u Tábora z počátku 18. století. Vymezené úseky s náměty Sv. Václav seje, žne a mlátí obilí a Bičování Krista jsou součástí nástropní malby sedmi výjevů ze života sv. Václava a sedmi maleb na vítězném oblouku, zobrazujících pašijový cyklus jako součást rozsáhlejšího mariánského ikonografického konceptu realizovaného v rámci celého interiéru kostela. Článek obsahuje základní informace o díle, popis díla a jeho stavu před započetím restaurátorských prací, koncepci restaurátorských prací a postup restaurování, který je pro každé restaurované dílo individuální. Komplexní restaurování těchto dvou malovaných výjevů bylo náplní bakalářské práce.
Článek se zabývá průzkumem kovového kování knižních vazeb z knihovny benediktinského kláštera v Broumově. Po úvodním představení historie kláštera a jeho knihovny a přehledu charakteristických znaků kovových prvků se největší část článku, založená na detailním průzkumu fondů benediktinské knihovny, zabývá typologií těchto prvků, s cílem vytvořit klasifikaci knižního kování podle historického vývoje od gotiky až po 20. století. Následující kapitola, zabývající se konzervováním a restaurováním, se věnuje výzkumu poškození kovových prvků knižních vazeb.
(recenze publikace: Jan Válek – Karel Malý – Radim Gonda a kol. Po stopách žďárského mramoru. Hledání původu surovin použitých při stavbě gotického kláštera)