A. Recenzovaná část
Varje Õunapuu (Eesti Kunstiakadeemia – Estonian Academy of Arts)
Radek Martinek (Univerzita Hradec Králové, Pedagogická fakulta / Biskupství královéhradecké)
Vojtěch Krajíček (Univerzita Pardubice, Fakulta restaurování)
Martina Zychová (Univerzita Pardubice, Fakulta restaurování)
Radomír Slovik (Univerzita Pardubice, Fakulta restaurování)
Vladislava Říhová (Univerzita Pardubice, Fakulta restaurování)
The research was inspired by the 13th century masonry building, the St. Mary’s Church in Pöide, Estonia, where the large areas of ancient interior plaster are detached and loose, and require repair. The aim was to analyze and evaluate commercial and custom-mixed grouts in order to design a grouting mixture for use with medium and large size voids, as well as to reduce the cost of materials for restoration works. During the experiments two commercial grouts, Ledan TA1 and Vapo Injekt, and also thirty-five custom grout mixtures were analyzed and evaluated. The research began by the assessment of the plaster samples from St. Mary’s Church in order to set the reference data for finding compatible injection grouts. The final results of this research conclude that the three selected custom grouts are suitable and recommended for the injection grouting of medium and large size voids and cracks. They are compatible with the historic plaster of the St. Mary’s Church, and can reduce the cost of materials for conservation works. Selected custom grout mixtures, developed in this study could be used as well on the other sites with similar conservation problems and the characteristics of the historic plaster. The original recipes have been tested on several sites, such as: the chapel of the Sacred Heart at the Church of the Virgin Mary of the Rosary in České Budějovice, Czech Republic; the Koeru Mary Magdalene Church in Koeru, Estonia, and the Church of Padise Abbey in Estonia.
Ve sbírkách farního úřadu v Holicích se do dnešních dnů dochovaly tři zajímavé kněžské portréty. Dva pochází z 18. století, ten třetí vznikl až krátce před polovinou 19. století. Byly dokonce vystaveny na Národopisné výstavy českoslovanské v Praze (1895). V letech 2017–2018 byly portréty restaurovány, kněze tak bylo možné přesněji identifikovat: na nejstarším je P. Václav František Tichý (†1753), stavitel holického kostela a fary. Na dalším je P. Daniel Johan Alexius de Lowczicz (†1794) na nejmladším P. Karel Štěpánek (†1850). V našem prostředí se s kněžskými portréty setkáváme od konce 17. století. Jde o zajímavé doklady lokálních dějin, které po kulturní stránce nejvíce ovlivňoval právě místní farář. Při restaurování byl portrét P. Tichého zvětšen na původní velikost z doby vzniku. Portrét faráře Alexia z Lowczicz ho zobrazuje jako čtenáře nejstarších domácích periodicky vycházejících novin Prager Post-Zeitung (!), do tváře P. Štěpánka zase v roce 1849 vepsal malíř drobným písmem kritický epigram.
Článek pojednává o restaurování dvou obrazů s portréty P. Václava Františka Tichého a P. Daniela Johanna Alexia de Lowczicz. Na obou obrazech byly nejprve provedeny důkladné neinvazivní průzkumy, které odhalily přemalby, poškození a různé opravy z předchozích zásahů. Snímky v RTG a UV záření prokázaly na obraze P. Tichého rozsáhlé přemalby, pod nimiž byly skryté ruce portrétovaného. Přemalba vznikla z důvodu zmenšení plátna, kdy ruce již kompozičně „vypadávaly“ z formátu. Rentgenový snímek nám pomohl s digitální rekonstrukcí do pravděpodobného původního rozměru obrazu před jeho oříznutím. Na obraze byla uplatněna technika strip-lining, při níž nedochází k celoplošnému nažehlení plátna, ale pouze přižehlení pruhů plátna na okraje originálu. Přemalby a zežloutlé laky z líce obrazu byly snímány výhradně chemickou cestou za kontroly pod UV zářením. Tmelení bylo provedeno voskopryskyřičným tmelem a retuš pryskyřičnými barvami. Na závěr byly oba obrazy nalakovány saténovým lakem. Obraz s portrétem P. Daniela Johanna Alexia de Lowczicz nebyl rozměrově upravován a při průzkumu nebyly nalezeny žádné přemalby. Postup při ztenčování lakových vrstev, tmelení, retuší a lakování byl stejný jako u obrazu s farářem P. Tichým.
Článek se zabývá slepotiskem, jakožto jednou z nejstarších a nejužívanějších výzdobných technik usňových knižních vazeb. Poskytuje ucelený úvod do dané problematiky se zaměřením na vlastní podstatu slepotiskové výzdoby, její provedení, chemicko-technologické aspekty, faktory ovlivňující její výsledný vzhled a možnosti dobového zařazení. Několik řádků je rovněž věnováno technice zlacení, se kterou technika slepotisku úzce souvisí. Součástí článku je i bohatá obrazová příloha, která je pro pochopení dané problematiky zcela zásadní.