A. Recenzovaná část
Anežka Šebestová | Luboš Machačko (Univerzita Pardubice, Fakulta restaurování)
Radka Farská (Univerzita Pardubice, Fakulta restaurování)
Alena Meledina | Štěpánka Kučková (Vysoká škola chemicko-technologická v Praze, Ústav biochemie a mikrobiologie) Petr Menšík (Západočeská univerzita v Plzni, Filozofická fakulta)
Ondřej Limpouch | Michal Novák (Vysoká škola chemicko-technologická v Praze, Ústav chemické technologie restaurování památek)
Veronika Válová (Univerzita Pardubice, Fakulta restaurování)
Martina Šottová (Vysoká škola výtvarných umení, Katedra reštaurovania)
Jan Jeníček | Šárka Msallamová (Vysoká škola chemicko-technologická v Praze, Fakulta chemické technologie) Václav Nikendey | Václav Gerstner | Vojtěch Ouřada (Střední uměleckoprůmyslová škola a vyšší odborná škola Turnov)
Radomír Slovik | Michal Ďurovič
Problematice degradace nitrocelulózových laků na povrchu uměleckých děl se v posledních letech dostává zasloužené pozornosti. Článek představuje možnosti ztenčování degradovaných laků z povrchu papíru. Metody jsou prezentovány na příkladu restaurování souboru čtrnácti zastavení křížové cesty z kaple sv. Václava v obci Janov u Litomyšle. Jedná se o kolorované grafické listy, které byly opatřeny druhotnými přemalbami a celoplošným povrchovým nátěrem tzv. zaponového laku. Lak byl v rámci restaurátorského zásahu ztenčován několika metodami vybranými na základě chemicko-technologického průzkumu a rozsáhlé rešerše odborné literatury.
Článek se zaměřuje na otázku zachování druhotných doplňků s ohledem na jejich technický stav a estetické vyznění památky. Problematika je demonstrována na příkladu sgrafitové výzdoby zámku v Doudlebách nad Orlicí. Tento objekt prošel celkovou rekonstrukcí v 60. letech 20. století, kdy došlo k obnovení veškeré sgrafitové výzdoby na fasádách a na 12 komínech. V roce 2021 byly dva z uvedených komínů restaurovány studenty Fakulty restaurování Univerzity Pardubice. Otázkou bylo, jak a proč restaurovat novodobé doplňky. Při rozhodování bylo zásadní posouzení technického stavu doplňku i samotné konstrukce, důležitým faktorem byla i jeho výtvarná kvalita. Na komínu č. 2 proběhla konzervace a restaurování novodobých sgrafit z 60. let. V případě komínu č. 1 došlo v důsledku jeho havarijního stavu ke stržení a vystavení nového komínového tělesa. Sgrafita pak byla rekonstruována podle novodobého „originálu“ z 60. let. Cílem je představit průběh našeho zásahu a položit otázky k přístupu a koncepci restaurovaných sgrafit.
Kosti obratlovců nebo jejich fragmenty patří, společně s fragmenty keramických nádob, mezi nejčastější nálezy na archeologických lokalitách v České republice. O určení živočišného původu kostí je zvýšený zájem jak v oblasti archeologie a paleontologie, tak i v oblasti bezpečnosti potravin nebo při kriminalistických pátráních. Pro identifikaci živočišného druhu daného materiálu se dnes využívají i metody na základě proteomické analýzy. V případě archeologických kostních vzorků se jedná o ZooMS (Zooarchaeology by Mass Spectrometry), kde je základem analýza kolagenů, které představují nejhojnější kostní proteiny. Analyzovány byly recentní kosti z devíti živočišných druhů a tři kosti datované do období raného středověku. Vzorky byly enzymaticky naštěpeny a vzniklé peptidy byly analyzovány pomocí techniky hmotnostní spektrometrie MALDI-TOF (Matrix-Assisted Laser Desorption/Ionization – Time Of Flight). Vyhodnocení hmotnostních spekter bylo provedeno pomocí matematické metody analýzy hlavních komponent (PCA, Principal Component Analysis).
V poslední době začali restaurátoři olejomaleb využívat jako čisticí prostředek citrát amonný. Amonné soli kyseliny citronové se připravují smísením amoniaku s kyselinou citronovou v různých poměrech v závislosti na požadovaném druhu soli, respektive na požadovaném pH roztoku. Jak kyselina citronová, tak amoniak jsou látky, které tvoří komplexní sloučeniny s kationty kovů. Proto existuje obava z jejich použití na nástěnné olejomalby z důvodu možného poškozování barevné vrstvy a pigmentů v ní obsažených. V odborné literatuře se nepodařilo nalézt komplexnější studii zabývající se využitím amonných solí kyseliny citronové za účelem restaurování olejomaleb. Na experimenty byly používány 2% roztoky kyseliny citronové, amonných solí a amoniaku. Zkoumán byl vliv čisticích roztoků na jednotlivé pigmenty (malachit, minium, masikot, kremžská běloba, berlínská modř) a olejovou barevnou vrstvu. U pigmentů byla sledována fázová změna (XRD) a změna barevnosti po krátkodobé expozici. U barevné vrstvy byly zkoumány změny barevnosti po čištění pomocí obkladů a vatových tamponů napuštěných čisticími roztoky. Degradační produkty na obkladech a tamponech byly dokazovány důkazovými reakcemi. Ze změn barevnosti je patrné, že všechny zkoumané pigmenty s roztoky do určité míry reagují. Experimenty na barevné vrstvě prokázaly jistou míru rizika spojeného s používáním amonných solí kyseliny citronové jako čisticích prostředků nástěnných olejomaleb.
Příspěvek pojednává o komplexním restaurátorském zásahu na starém tisku v barokní převazbě z roku 1549, který byl proveden v rámci bakalářské práce. Objektem restaurování bylo první vydání Biblij Cžeské, také známé jako Bible Netolického či Melantrichova bible, ze sbírek Jihočeského muzea v Českých Budějovicích. Nedílnou součástí restaurátorského procesu bylo vypracování podrobné dokumentace doprovázené rozsáhlou fotodokumentací, která zobrazuje stav starého tisku před zahájením restaurátorského zásahu a po jeho ukončení. V úvodu textu je uveden nástin historických souvislostí z období vzniku díla. Na popis poškození objektu navazuje základní typologický popis knižní vazby a knižního bloku. Dále je představen celý postup restaurování spolu s technikami, materiály a chemikáliemi použitými během restaurátorského zásahu. Závěr příspěvku shrnuje základní rysy restaurátorského zásahu s ohledem na historickou hodnotu díla.
Príspevok vychádza z dizertačnej práce Mgr. art. Martiny Šottovej Výskum štruktúry historického, ručne vyrábaného papiera 16.–18. storočia. Doktorandská práca bola vypracovaná pod vedením prof. Borisa Kvasnicu. Opisuje stručný, historický kontext vzniku papiera a technologický postup v jednotlivých oblastiach jeho výroby s popisom najčastejšie používaných materiálov. Cieľom výskumu autorky bolo zdôraznenie jedinečnosti štruktúry v ručnom papieri a implementácia ňou vytvoreného postupu zaznamenávania tejto štruktúry do procesu reštaurovania, vďaka ktorému bolo možné vyvinúť novú metódu dopĺňania absencií na papierovej podložke pri reštaurovaní diel. Tento nový postup je tu predstavený aplikovaním pri reštaurovaní grafického listu s názvom Mapa Freyburgskej „župy“ (Z celku Atlas Saxonicus Novus) vytvorený technikou medirytina s ručným kolorovaním na ručnom papieri.
Článek pojednává o restaurování dvou dveřních zámků, které byly vyrobeny od konce 19. až do začátku 20. století pomocí zápustkového kování, řezání závitů a kalení. Jde o pravý a levý tzv. myšákový zámek, který využívá mechanismu francouzského typu. V rámci materiálového průzkumu byla provedena metalografie, která pomohla k určení datace. Při restaurování byly zámky očištěny od korozních produktů, mimo jiné za využití elektrolytického čištění. Byly k nim doplněny chybějící komponenty, obnovila se jejich funkčnost a byly zakonzervovány pomocí tanátové a voskové vrstvy, pro zlepšení jejich chodu byl na styčné plochy mechanismu aplikován konzervační olej.