A. Recenzovaná část
Jitka Šrejberová (Národní památkový ústav, Generální ředitelství Praha)
Michal Novotný (Univerzita Palackého v Olomouci, Filozofická fakulta)
Joanna Nowak (samostatný badatel)
Vladislava Říhová (Univerzita Pardubice, Fakulta restaurování, Litomyšl)
Kateřina Beranová (Univerzita Pardubice, Fakulta restaurování, Litomyšl)
Jana Háková (Univerzita Pardubice, Fakulta restaurování, Litomyšl)
Eva Barbuščáková (Univerzita Pardubice, Fakulta restaurování, Litomyšl)
Příspěvek sleduje problematiku turismu jako významné oblasti v managementu statků světového kulturního dědictví. Turismus je jednou z důležitých kapitol Management Planu statku, stejně jako jeho monitoringu, a je často diskutovaným tématem z hlediska svých dopadů na světové dědictví. Cílem příspěvku je tak shrnout obecný rámec problematiky turismu a na příkladech v České republice rozvinout otázky zaměřené na sladění zájmů turismu a zájmů na zachování mimořádné univerzální hodnoty garantované světovému společenství. V tomto kontextu je Management Plan vyzdvižen jako významný nástroj umožňující interdisciplinárně formulovat zásady a opatření na ochranu a zachování statků světového dědictví. Příspěvek se také stručně věnuje způsobům sledování návštěvnosti v České republice a významu monitoringu pro nastavení optimálních mechanismů řízení turismu.
Text s využitím archivních zdrojů sleduje proces přípravy prvního českého památkového zákona od konce 40. let 20. století do 17. března 1958, kdy Národní shromáždění přijalo zákon č. 22/1958 Sb., o kulturních památkách. Dokumenty z tohoto procesu jsou cenným zdrojem poznání představ, zájmů a argumentace zainteresovaných stran: památkářů, politiků, státních úředníků a dalších osob. Předmětem zájmu je především proměna pojmu památka v legislativních dokumentech, ale také otázka nezávislého postavení památkových institucí v systému státní správy, to vše v kontextu předchozích (předválečných) legislativních snah. Při srovnání s předválečnými návrhy památkových zákonů (především s tzv. Palečkovou osnovou z roku 1934) vyvstává jako zásadní otázka posouzení kontinuity české památkové péče. Ačkoli se komunistický režim od „kapitalistické“ památkové péče verbálně distancoval, zůstala ideová kontinuita především díky osobnosti Zdeňka Wirtha do značné míry i v nových podmínkách zachována.
Článek se zaměřuje na prezentaci dědictví závodu broušeného a malovaného skla „B. Škarda“ z Brna, na osobnosti jeho zakladatele a následovníků. Dílna byla v provozu od roku 1863 až do meziválečného období, proto je po krátkém úvodu stručně představena situace rozvoje českého skla a jeho produkce na sociologicko-politicko-kulturním pozadí přelomu 19. a 20. století. Dále text uvádí výrobky a technické výsledky firmy, která se z malé rodinné řemeslné dílny stala uměleckým závodem o mezinárodní slávě a široké nabídce produktů. Nedílnou součástí dějin podniku je postava jejího zakladatele Benedikta Škardy, který do své smrti v roce 1912 osobně dohlížel na fungování závodu. Je zde představen nejen on, ale celá jeho rodina, především synové Eugen a Metoděj. Poslední část popisuje krátce aktivitu a osudy firmy „B. Škarda“ po úmrtí zakladatele. Text vychází z mj. z textových, kresebných a fotografických materiálů z archivů, nepublikovaných pramenů a restaurátorských zpráv.
Malíř Viktor Foerster založil na počátku 20. století v ateliéru u sv. Jiří na Hradčanech mozaikářskou dílnu. Ačkoliv je považován za prvního českého mozaikáře, jeho dílo dosud není nijak uceleně zhodnoceno. Pohled na několik desítek realizací se skládá až v poslední době, nejen díky terénnímu průzkumu, ale také prostřednictvím archivních rešerší. Průzkum písemných pramenů zprostředkoval pevná data z Foersterova osobního i pracovního života. Většina dosud prozkoumaných archivních pramenů vypovídá o mozaikářské tvorbě Viktora Foerstera jen na okraji soukromé korespondence, nebo se soustřeďuje na jeho restaurátorské práce. Výjimečně zachovaný soubor dokumentů spjatých se vznikem mozaiky Panny Marie na průčelí poutního kostela na Hostýně (1912) ale může současného čtenáře seznámit také s průběhem práce na novém mozaikovém díle a s názory samotného umělce na podstatu specifické výtvarné techniky.
Práce je zaměřena na porovnání vybraných pojivých látek pro účely fixace výtvarné techniky suchého pastelu. K testování byly vybrány fixační roztoky vyziny, akrylátové pryskyřice Paraloid B 72 a derivátů celulózy, konkrétně hydroxypropylcelulózy Klucel E, Klucel G a metylhydroxyetylcelulózy Tylose MH 300. Zvolena byla šetrná aplikační metoda pomocí ultrazvukového minizmlžovače pro nanášení fixativ na modelové vzorky. Byla zkoumána účinnost jednotlivých fixačních roztoků a sledovány barevné i strukturální změny pastelové vrstvy po aplikaci fixativ. Působením urychleného stárnutí světlem a vlhkým teplem byla vyhodnocena odolnost modelových vzorků vůči stárnutí.
Článek podává zestručněnou restaurátorskou zprávu týkající se pastelu na papíru od Karla Špillara. V rozšířeném uměleckohistorickém průzkumu je uvedeno několik dosud nepublikovaných zajímavostí o životě autora a historii restaurovaného díla.
Příspěvek představuje projekt komplexního restaurování starého tisku Postilla Aneb Kázanij Ewangelictská Na Neděle a Swátky celého Roku wedlé obyčege Cyrkwe Swaté Wsseobecné Křestianské. Zbierka výkladov nedeľných a sviatočných dní, který byl vydán v roce 1629 na Starém Městě Pražském v dílně tiskaře Pawla Sessia. Objekt restaurování byl ve špatném fyzickém stavu. V celé knize se objevovaly rozsáhlé dobové opravy. Opotřebování, nevhodné zacházení a uchovávání díla způsobily úbytek materiálů a následně přispěly k finální nefunkčnosti knižní vazby spolu s knižním blokem. V rámci bakalářské práce, obhájené v roce 2016 na Fakultě restaurování v Litomyšli, byl objekt podroben potřebnému restaurátorskému zásahu.